Tainted Grail: The Fall of Avalon - Recenze

Pořádných singleplayerových RPG her začíná pomalu příbývat, přeci jen letos tu máme napříkald druhé Kingdom Come nebo Avowed. Nejočekávanější RPG titul současnosti The Elder Scrolls VI je ovšem stále v nedohlednu. Bethesda nám sice trošku zavřela pusu nečekaným vydáním remasteru jednoho z nejlepších dílů série The Elder Scrolls s podnázvem Oblivion, zrecyklovaný obsah nám však ale pochopitelně nestačí a chtěli bysme zkrátka něco nového.

Máte štěstí, něco nového tu je, není to sice žádný AAA titul, ale jedná se o zajímavé RPG inspirované artušovskými příběhy a odehrávající se ve světě Avalonu. Tainted Grail: The Fall of Avalon je důstojným klonem Skyrimu, protože právě Skyrim, je pravděpodobně RPG, kterému je tato hra nejvíce podobná. Dost mi nicméně připomíná i třeba Dragons Dogma nebo třetího Zaklínače. Má to ale smysl hrát ? Je to opravdu dobrý titul, když je to klon ? Odpověď se dozvíte v recenzi, kterou vám nyní přináším, jedno vám ale klidně řeknu už teď, Tainted Grail: The Fall of Avalon je rozhodně hrou, která i bez názoru jiných stojí za zvážení.

Začínáme (zase) ve vězení

Podobnost se sérií The Elder Scrolls najdete prakticky hned na startu hry, kdy se vaše bezejmenná postava probudí ve vězení, ze kterého rychle utečete, aby jste hned záhy přišli na to, kde jste se to ocitli. Rudí kněží ve své svatosti praktikují na vězních hromady experimentů a vy jste jedním z toho mála, kteří tyto experimenty přežili. Kněží experimentují s tzv. Divností, bájným morem, který zachvátil kontinent a kvůli kterému se král Artuš rozhodl vylodit v Avalonu, založit zde hrad Kamelot a pomoci kouzelných menhirů chránit tuto poslední baštu lidskosti. Po jeho tajemné “smrti” nicméně tohle království začalo chřadnout, Podivnost klepe na dveře a vy jakožto osudový hrdina jste jedinou nadějí krále Artuše tuto zemi zachránit. Otázka je jak.

Ve hře vás kromě skvěle napsaného, temného, tajemného a mysteriózního hlavního příběhu potká i okolo dvou set úkolů vedlejších, které vás překvapí svou originalitou, ale i vlivem na další postup. Setkáte se se včelí královnou, budete bojovat se závistí a hněvem popřípadě pýchou a chamtivostí a v rámci jednoho z vedlejší úkolů dokonce můžete přijít o ruku, rozhodně si tedy dejte pozor na místní monstra. Hromada těchto vedlejších úkolů zároveň může mít vliv na konec hry takže se je určitě vyplatí plnit, mimo jiné z nich dostanete zajímavé vybavení, ale především se pobavíte, protože i vedlejší úkoly nabízejí zajímavé zápletky a často vás dost pobaví.

Zase takový klon to není 

Když jsem na začátku zmiňoval, že je Tainted Grail: The Fall of Avalon klonem především Skyrimu a jemu podobných her, neznamená to, že si hra nejde občas i svou vlastní cestou. Především bojový systém si opravdu zamilujete, můžete mít sice v jednu chvíli v rukou jen třeba dvě kouzla, můžete si je nicméně nastavit v nastavení postavy a pak už jen pomocí čísel přepínat. Podobně se dá tato možnost uplatnit při střídání zbraní, ve Skyrimu tohle dost chybělo, než jste vybrali z menu oblíbených kouzel to, co zrovna potřebujete, uběhla hromada času, zde je to ovšem rychlé. 

Samotný boj je následně hezky plynulý, ale i nebezpečný, nepřátelé mají stejně jako vy staminu, takže si nemohou moc vyskakovat a pokud vy coby hráč budete třeba až moc uskakovat a stamina vám dojde, dostanete chvilkové prokletí a budete muset chvíli vydychovat. I vybavení, které ve hře najdete, je dost originální. Různé kouzelné hůlky vám vylepšují kouzla zatímco v přímém boji s nimi můžete nepřátele mlátit po hlavě, luk s ohnivým vylepšením může střílet ohnivé šípy, speciální palcát vám vrátí životy pokud s ním zabijete nepřítele a pašerákova dýka vám dá 10 zlatých při každém zabití. Jsou to zkrátka velmi zajímavé a dost neobvyklé bonusy, které si zamilujete, dost velké podobnosti jsou potom i v oddělení zbroje.

Hra obsahuje pochopitelně i systém talentových stromů, do kterých vkládáte body získané především bojem a zkušenostmi. Najdete zde velmi zajímavé možnosti, ze kterých se dají skládat opravdu zajímavé buildy, například můj Lich Acolyte (tak jsem si ho pojmenoval sám), mě neuvěřitelně bavil. Vyvolal jsem si tři nemrtvé parťáky (později můžete i více), ti sice nic nevydrží, ale to se časem vylepší pomocí talentů a vybavení a následně dal do rukou Jedovatou střelu a Blesk. Naházet na všechny nepřátele jed a pak je hezky šlehat bleskem, to mě ve hře nikdy nepřestalo bavit. Třešničku tomu všemu pak nasazuje kouzlo, které donutí vybuchnout mrtvolu. Co se týče různých nebojových aktivit, najdete zde zajímavý crafting (suroviny zde nic neváží takže nemusíte řešit jejich odložení do putovní truhly), rybaření, alchymie, bylinkářství a ke slovu se konečně dostává i pořízení a vybavování vlastního domu. Tento systém vlastního domu mi ve většině her hrozně moc chybí.

Všechno růžové není, ale hudba je top

Pokud bych měl ale Tainted Grail: The Fall of Avalon k něčemu vyloženě přirovnat, tak dost mi hra připomíná třeba Diablo 2 v jiném světě a s jinou kamerou. Temný fantasy svět je dost podobný stejně jako zamořené a nebezpečné okolí osad. V čem ale hra DOST pokulhává, tak je grafika. Hra běží na Unity a vývojáři nikdy necílili na kdoví jakou supermoderní grafiku. Pravdou ale je, že to mohlo být lepší. Textury, obličeje, animace atd. jsou zkrátka dost zastaralé a pokud hrajete hry jen kvůli grafice, tak tady se rovnou otočte ve dveřích. Pokud ale hrajete hry kvůli silným zážitkům a nějaký ten grafický ústupek vám nevadí, tak tady jste správně. Tohle se ovšem netýká scenérií, ty jsou překvapivě naprosto úchvatné. Scenérie hradu popřípadě zasněžených hor jsou naprosto parádní a při pohledu na ně zkrátka budete mít chuť se chvíli kochat.

Musím také uznat, že je hra po letech v předběžném přístupu opravdu dobře optimalizovaná a je vidět i dobrá komunikace mezi vývojáři a komunitou. Hráči si totiž dali záležet, aby vývojářům reportovali všechny možné chyby i postrádané herní možnosti. Do hry byl tedy následně přidán pohled z třetí osoby a většina chyb byla odstraněna. Na začátku jsem sice chvilku nadával, že se mi hra sem tam zasekne, následně jsem ale zjistil, že za to může automatické ukládání. To je asi jediný problém, co jsem měl. Co je ale naprosto famózní, tak je hudba. Hlavní soundtrack hry je natolik zajímavý, originální a speciální, že už má své místo v mém playlistu na Spotify. V recenzích na Steamu jsem se dočetl, že prý je hra bez hudby a je to o ničem. Hráč zřejmě moc dobře neposlouchal, je sice pravda, že hudby není tolik, ale ta, co tu je, tak bohatě stačí. A kdykoliv se ve hře spustí základní soundtrack, který slyšíte i v menu, nabudí vás to takovým způsobem, že máte chuť ve hře strávit další hodiny.

Tak jaké to je ?

Tainted Grail: The Fall of Avalon je skvělé RPG, o tom žádná, jen zkrátka není úplně pro všechny. Milovníci grafických hodů jej nejspíš poprskají, ale ti, pro které je důležitejší příběh a hratelnost, tak ti si zde budou chrochtat blahem. Hra se inspiruje v již zmíněných sériích The Elder Scrolls a Dragons Dogma, ale povedlo se jí vyladit neduhy, které se nám v těchto hrách nelíbily. Zároveň se neštítí jít ve spoustě věcech vlastní cestou a vývojáři nám tak doručili naprosto speciální temné fantasy RPG, které je v herním světě potřeba jako sůl. Klobouk dolů před vývojáři a komunitou, doručili nám skvělou hru na desítky hodin a mají být po právu na co hrdí. Zejména Bethesda by se zde měla učit.