Doom 3 slaví 20 let od vydání

Nic nezvýrazní moje stárnutí víc, než různá výročí mých oblíbených her. Alespoň zatím, dítě zatím neplánujeme, takže opravdu jediný příznak mého stárnutí nejsou ani tak šednoucí vlasy, jako spíš sledování starých her používajíce otřelý citát "to byly časy". 

Hra, která dnes slaví výročí, respektive výročí vydání ve všech zemích kromě Spojených států, tam hra vyšla 3. srpna. Řeč je pochopitelně o legendárním Doomu 3. Některými kritizovaný, ale přesto věřšinou herního světa vychválený do nebes.

Málo kdo ví, že Doom 3 byl vůbec poprvé oznámený na prezentaci Applu, kde ho sám Steve Jobs nechal odprezentovat společně s funkcí Geforce 3 od Nvidie. To vše samozřejmě v rámci dobrého marketingu ve stylu "podívejte se, co si na našem novém Macu zahrajete".

Jak už jsem říkal, Doom 3 nebyl jen oslavován. Spousta fanoušků původního Dooma mu vyčítala odklon od původní myšlenky, survival hororovou stylizaci i spoustu různých zvláštních detailů. Velmi se uchytila například kritika svítilny.

V původní verzi totiž nešlo svítit baterkou a zároveň mít vytasenou zbraň. Vývojáři tímto krokem nejspíš chtěli docílit hustší atmosféry a strachu, ale jediné, k čemu tento krok posloužil, byla hromada ironických poznámek od hráčů. Tuhle zvláštní nefunkci svítilny nakonec vývojáři oddělali v pozdější vylepšené verzi. 

V hlavě mi zakotvil citát jednoho nejmenováného redaktora "je to hodně akce, ale málo Dooma". Záleží samozřejmě na úhlu pohledu, ale sám bych to neřekl lépe.

Je potřeba také zmínit, že Doom 3 měl na rok 2004 tehdy opravdu vynikající grafiku, nad kterou se rozplývali recenzenti napříč herním světem. To, co John Carmack tehdy se svým iD Tech 4 enginem dokázal, ještě dneska bere dech. Na tehdejší dobu poměrně nová technologie světel a stínů v ruku v ruce s novou grafikou v tehdejší době vyprázdnila bankovní účty spoustě hráčů.

Jedním z vysvětlení, která se nabízí, na téma odklonu od původní myšlenky, může být právě technické omezení. Nejen že hra kvůli tomu musela být uzavřenější a pro klaustrofobiky tím pádem nepříjemnějším zážitkem.

Zároveň bylo potřeba udělat nepřátelskou sílu jednotlivce. Žádné hordy nepřátel, kteří vás porazí jen díky vysokému počtu, ale důmyslně vymyšlení staří známí nepřátelé, kteří byli nebezpeční v souboji 1v1. To byla jedna z největších změn u Doomu 3.

Celkově byl ale Doom 3 přijatý skvěle a poprávu si vydobyl místo coby herní legenda. Odklon od původních Doomů vynahradily skvělá atmosféra, strašidelnější prvky, úplně nový příběh, nebo vynikající gunplay. To vše ve skvělém grafickém kabátku.

Ačkoliv se vývojáři vrátili k myšlence původního Doomu a jak Doom 2016, tak i Doom Eternal, nebo i letos ohlášený Dark Ages jsou poctou původním dílům. I když takový Doom Eternal je z mého pohledu možná ještě větší odklon kvůli otravným plošinovkovým pasážím. Tak je Doom 3 stále zachován v našich srdcích jako jedna z největších herních legend tohoto století.